A SPOLUPÓL

Program: 

O projektech

PATŘIČNOST

výstava fotografií

PATŘIČNOST sleduje dospívající dívku, její přestěhování se do velkého města a s ním spojené často protiřečící si pocity. Od melancholie po nadšení, hledající své vlastní místo, se dívka poprvé potýká nejen sama se sebou, ale vidí se i v kontextu města, do jehož tlukotu se snaží začlenit. PATŘIČNOST pojednává o dnešním světě a jeho tíze, kterou nedovedeme vždy unést, a o tom, jak jej máme v dospívání navigovat. 

o autorstvu

Jmenuji se Nora Zaťková, je mi 21 let, studuji lingvistiku a literaturu na FF MUNI a jsem začínající umělkyně. Mám pozadí v muzice a v herectví, s nimiž jsem vyrůstala, aktuálně se však nejvíce věnuji analogové a digitální fotografii.

———————————————————————————————————————————

ZROZENÍ DUŠE

divadelní inscenace

Naše troška do mlýna je scénka malinká,

na dlouho to není, bude to jen chvilka.

Jen krátce říct, jak duše se rodí,

tělo každý zná a buňku popsat umí,

však my víc řekneme, my duši naší čteme.

Bude to dokument, budeme ji sledovat,

jak houpe se v pocitech

a nechá nás provázat,

provázat tou nití tajemnou, co všechny nás spojuje,

tou, co lidské oko nevidí a přesto nás spaluje.

To je náš spolupól, tohle nás svazuje,

nitě pocitů, co duši nám sužuje.

Ta duše však na světě není a dlouho nebude,

pokud neprokáže sílu a nezdolá krůpěje.

o autorstvu

Jsme banda třeťáků, která se začíná dělit na zletilé a děti. Jsme náctiletí, ze všech možných sociálních skupinek, dali jsme se dohromady, abychom mohli předvést, co jinde nahlas neřekneme. Jsme, jak nám to říkají? Elita. Jsme elita moderního světa, která se každé druhé ráno probudí s tím, že někam posune svět, s tou spalující touhou učinit ho lepším. A někdy po probděné noci přemýšlí, jestli nejlepší pro svět nebylo by prostě jen přestat být. Naše největší kariéra je držet hubu a krok, abychom mohli vyrůst a pak převzít otěže a začít měnit ten svět. Toužíme přispět svou troškou do mlýna a nejlepší způsob, jaký umíme, je divadlo.

———————————————————————————————————————————

Bartolomějská – autorské čtení

autorské čtení začínající spisovatelky 

Povídky z pera vysokoškolské studentky, které jsou věnovány osudům obyčejných lidí minulého století. Přijďte si poslechnout příběh muže, kterému emigroval syn, anebo se na chvíli ponořte do světa malého chlapce, který si rád hraje na kosmonauta.

Hrdinové, o nichž uslyšíte, se v době šedé normalizace radují, trápí, milují a snaží se žít tak, jak nejlépe umí. Hledají, tápou, nevědí a každé jejich rozhodnutí je doprovázeno následky. Stejně tak je to i u nás samotných. Všichni hledáme své místo ve společnosti, škatulku, kam zapadneme. Každý z nás na svých bedrech nese nejen obavy a starosti, ale také velké i malé radosti.

Součástí autorského čtení bude také doprovodný program v podobě diskuse související s tématem festivalu SPOLUPÓL. 

o autorstvu

Eliška Kudláčková, vysokoškolská studentka, zapálená konzumentka kafíček, milovnice divadla a literatury. Má ráda verše Jana Skácela, západy slunce, černobílé československé filmy, dlouhá rána, úvahy o životě, ale taky třeba šnyta z Lokálu! 

———————————————————————————————————————————

Čekárna 

částečně improvizovaná inscenace

Vezměte si číslo a posaďte se. Poprosili bychom Vás o chvilku strpení, ale už nemáte kam spěchat…

Po tragické dopravní nehodě se několik nebohých duší objeví v prostředí, které jim není nepovědomé. Tedy až na ty debatu rozprouďující směrovky, ty jsou žhavou i ožehavou novinkou. Se šestimístným pořadovým číslem je naštěstí času na filozofování dost. Vždyť kde jinde složit to, co nosíme na srdci, než na věčnosti? Ať už naše dušičky čeká jakákoliv.

Tato částečně improvizovaná hra se snaží vypořádat s obzvláště nevtipnými otázkami zábavným způsobem. Kdo patří do nebe a kdo do pekla? Jsme opravdu tak odlišní? A existuje vůbec něco jako horší nebo lepší při hodnocení lidské existence?

o autorstvu

Jsme studentská divadelní skupina z Biskupského gymnázia. Naše uskupení vzniklo při příležitosti školního divadelního festivalu, ale hraní se nám natolik zalíbilo, že jsme se rozhodli v něm pokračovat.

Prozkoumáváme všechny jeho možnosti, proto, když se zrovna neučíme scénáře dvouhodinových her od autorů s pochybným vztahem k ženám, procvičujeme na společných setkání improvizaci. Chceme světu ukázat, jak krásný svět divadla vlastně je, a že člověk se může stát kýmkoliv – alespoň na jevišti.

———————————————————————————————————————————

V jejím světě, v bezpečí

výstava

Od malička jsou nám kladeny otázky: Co chceme dělat? Kým chceme být? Jsou nám vnucovány činnosti, ideje, názory a zájmy. Ale často se přehlíží fakt, že každý pochází z jiných začátků. Některé duše si musí prožít hrůzy už v raném dětství, někteří takové příběhy zažít nemusejí nikdy. Je třeba si uvědomit, že místo ve společnosti si budujeme sami, a ovlivňuje to to, čím jsme žili, když jsme byli malí. S touto myšlenkou jsem vytvořila výtvarnou práci V jejím světě, v bezpečí. 

Použila jsem techniku pastelu, pastelek a koláže, protože mi to pomohlo navrátit se do dětství – když jsem zběsile čmárala pastelkama po papíru, po zemi, někdy i po skříni. Zvolila jsem naivní, veselou barevnost, abych vyvolala pocit bezpečí a pohodlí. Ale ten, kdo chce, si může pod příběhy nalézt něco jiného, něco svého. Tak, jak jsme to dělali, když jsme byli malí.

o autorstvu

Jmenuji se Anna Černá a momentálně studuji na Střední umělecké škole umění a designu v Brně. Ve své tvorbě se zaměřuji na ilustraci, vyrábění loutek nebo prostorovou tvorbu. Zabývám se tématy jako dětství, společenské a environmentální problémy. Moc ráda si hraju, jak na papíře, tak na jevišti a nebo s myslí diváka (to mám nejraději).

Inspiraci čerpám ve svých vzpomínkách, nebo v lidech okolo – sednu si ven a pozoruju, nejlepší to je na Zelňáku, tam se toho děje fakt hodně…

———————————————————————————————————————————

Check-in, Check-out, Čekám

divadelní inscenace

Představení s názvem Check-in, Check-out, Čekám je divadelní koláží, spletitou mozaikou kombinující texty současných českých autorů a ostřílených klasiků, a to vše propojené texty vlastní tvorby. Zkoumáme hranice lidské komunikace a (ne)porozumění v interakci s absurdnem. Rozumíme si? A chceme si vůbec rozumět? Sedm jednotlivců se setkává za účelem domluvit se. Na čem? To ví jen jeden z nich. Kolik různých osobností může představovat v očích svých blízkých jeden člověk? A co se stane, když se všechny tyto osobnosti setkají? Jaké to bude mít následky, když se tak rozdílné persony pokouší najít společnou řeč? Check-in, Check-out, Čekám… A víme vůbec, na co čekáme? Nebo snad na koho? Prozkoumejte s námi spletitost mezilidských vztahů, neschopnost komunikace a pestrost lidských osobností. Co by na to řekli naši? Co na to řeknete vy? Inscenace Check-in, Check-out, Čekám nese prvky experimentálního divadla, filmového mockumentu a lehké improvizace.

o autorstvu

Divadelní kolektiv Prázdná fráze (dále jen PF) představuje volné uskupení sedmi amatérských (od slova amore – mít rád) herců/režisérů/scénáristů a studentů FF MUNI ve věku okolo 23 let. Tvoříme kolektivně v nehierarchickém prostředí. Naše uskupení vzniklo v roce 2025 a v současné době připravujeme první samostatnou inscenaci. 

V naší tvorbě vycházíme z postupů Divadla poezie, NeDivadla, či čehokoliv dalšího, co k nám promlouvá. Zvolená metoda je ovlivněna studiem oborů Bohemistiky či Literatury a mezikulturní komunikace, které nám umožňují ohledávat vztahy mezi současnou českou literaturou a možnostmi jejího divadelního uchopení.

———————————————————————————————————————————

Daniel de Clouded

koncert

Prinesie kúsok seba a svojej osobnosti, ktorá je dosť bipolárna, v tomto chaotickom svete. Celá tvorba je vždy nejakým spôsobom zrkadlom života. Jeho set sa skladá od tém lásky až po existenčnú krízu… Chce len zachytiť to, že človek sa nachádza v živote stále v rôznych situáciách, po ktorých nikdy nezostáva rovnaký. A to treba jednoducho prijať.

o autorstvu

Daniel Dička je producent a rapper tvoriaci experimentálny hip-hop na pomedzí cloud rapu, ambientu a audiovizuálneho umenia, ktorý zároveň komponuje hudbu pre film, divadlo a vizuálne projekty. Autorské projekty sú zamerané na experimentujúci zvuk kombinujúci lo-fi, jazz, minimal edm a prvky hype, trapu alebo lyrical boom-bapu.

Michaela Pačinová aka MiškaPipiška je gitaristka, ktorá pridá dušu každej piesni. Hudbe sa venuje už dlhé roky a jej hra je charakteristická citom, dynamikou a schopnosťou prispôsobiť sa rôznym hudobným štýlom. Pôsobí v spevácko-gitarovom duu 2AM, kde sa sústredia na autentickú atmosféru plnú emócií a hĺbky. Jej repertoár siaha od jemných akustických aranžmánov až po energickejšie skladby naprieč žánrami.

———————————————————————————————————————————

Na útěku

divadelní inscenace

Na útěku se zabývá lidským životem, neustálým spěchem v moderní době, ztracením v čase a sám v sobě. Všichni někam stále běžíme, nic nestíháme, nevnímáme okolní svět. Ženeme se za něčím a ani nevíme za čím. Každý žije ve své vlastní bublině a není schopen z ní vyjít a být součástí životů ostatních. 

Co by se stalo, kdybychom prostě na chvíli zastavili? Kdybychom zapomněli, že žijeme v dnešní době, a okusili opravdový život mimo obrazovky a technologie?

Inscenací vás provedou dvě mladé umělkyně Rebeka Šťastná a Lucie Plachá, které propojují hudbu, poezii, tanec a pohybové divadlo. Pojďte znovu naleznout své pravé já, na okamžik se zastavit a vnímat sílu lidského propojení…

o autorstvu

Rebeka Šťastná a Lucie Plachá tvoří umělecké duo, které se postupně zformovalo během studií na taneční konzervatoři. Zatímco Rebeka se věnuje spíše hudební stránce projektu, Lucie té básnické, a dohromady vytváří veškerou jeho taneční a vizuální stránku. Život ve 21. století je pro ně velmi vzdálený a cizí, a proto se často vydávají stylem života do minulých století, kde také hledají zdroje inspirace pro projekty.

———————————————————————————————————————————

TY – JÁ – MY

Umělecký projekt s názvem TY – JÁ – MY je postupně vznikající výtvarné dílo s přímou návazností na festival SPOLUPÓL.

Jedná se o typ akčního umění, do kterého se budou moci zapojit všichni, kteří budou chtít společně sdílet prostor, čas a barvy – a to bez ohledu na věk, sociální status či roli pojící se k samotnému festivalu. Konečný objekt tak bude hmotným výsledkem vzájemného propojení a síly lidské komunity.

o autorstvu

Jsem Baru Jakubů a studuji bakalářský program zaměřený na pedagogiku, výtvarnou tvorbu a kreativní uvažování. Kromě vizuálních, literárních a dramatických tvůrčích procesů je pro mě zásadním tématem také globální a environmentální vzdělávání spojené se systémovou změnou.

Tuto mezioborovou rozštěpenost vnímám jako zajímavý prostředek pro hledání vlastních metodických postupů a osobitých forem exprese, které nabízí neomezený prostor pro hru, představivost a experiment. Klíčovou tématikou je v mojí tvorbě propojení niterních emočních procesů, vzpomínkových asociací a volné imaginace se způsobem interpretování okolního světa, společenského dění a následné volby osobní reakce.

———————————————————————————————————————————

Vizuální identita festivalu SPOLUPÓL

Základní myšlenkou festivalu bylo zapojit do procesu příprav co nejvíce mladých lidí. Jsme rádi, že se nám to podařilo i u grafického zpracování a kompletní vizuální identita festivalu je taktéž autentickou mladou tvorbou. 

o autorce

Veronika Benešová

Jsem studentka divadelní fakulty Janáčkovy Akademie múzických umění a absolventka oboru Grafický design na Střední škole umění a designu Brno.

Umění je pro mě jazykem, ve kterém není potřeba slov, abychom si společně rozuměli.

Festival SPOLUPÓL vznikl ve spolupráci kurátorského týmu, Divadla Polárka a festivalu Divadelní svět Brno.