Bára Horčičková

Dětství jsem trávila převážně s dědou v dílně a v zahradě s babičkou. Ti mě učili pečovat a vážit si všeho kolem nás. Jako malá jsem chtěla být vynálezce a jako větší se jím cítím být. Jsem z pěti sester.  

Někdy se mi daří dělat nemožné možným, a když se to nedaří, tak to neva. Neorientuju se moc dobře v čase. Možná ho prostě vnímám jinak. Nevím. Ráda si zpívám a hraju na kytaru. Hlavně písničky od Langerový, ty mi nějak sedí. Třeba ti i zahraju, ale zatím to před lidma moc neumím. Nástroje mě lákaj. Všechny. Mám naivní představu, že všechno dokážu (tu větu si musím připomenout, až to bude zase drhnout).

Ráda klamu svým drobným tělem, třeba když držím v ruce sbíječku. Jsem silná jako silnice (to mi vždycky říkával táta). Ráda bych měla farmu, nebo aspoň menší hospodářství, ale to ještě uvidím.

Hodně mi dává smysl upcyklace, a tak šiju na stroji, brousím, opravuju… Věřím v dobro v lidech. Nezlomně.

Jo a nemám řidičák, ale zato umím spoustu random věcí, co nečekáš.