Tereza Chvátalová

Tereza se v Brně a v Polárce objevila jako blesk z čistého nebe (nebo taky jako padlá hvězda, ale to nezní nic moc). Vystudovala totiž Katedru výchovné dramatiky na DAMU v Praze, do Brna šla za láskou a zbyla jí láska
k divadlu. Divadlu se mnohem dřív sama věnovala než
v nějakém vůbec byla a když konečně byla, věděla, že už nikdy nechce odejít. Je blázen do knih pro děti a mládež, sbírá lidové pohádky různých národů (ale ne jako Božena Němcová, prostě je sežene v antikvariátu) a sama by jednou chtěla taky psát. Zbožňuje všechno hezké, chodí
s hlavou v oblacích, nikdy si nedává malé cíle a leccos si představuje hrozně jednoduše. Souzní se všemi potrhlíky jako s Alenkami, Timy Burtony a Stančíky, ačkoli na první pohled byste to do ní neřekli.

Možnost být divadelní lektorkou je pro ni jako za odměnu, protože může využívat svoje heslo, že nic není nemožné. Je to neustálé dobrodružství, práce bez jediného stereotypu, navíc divadelní lektory by mělo mít povinně každé divadlo! Není nic lepšího než mít aktivní diváky, bořit hranice mezi tvůrci a publikem a horšího než “tradiční” divadlo.